Je to docela paradox. Navzdory tomu, že jsme vybaveni moderní technologií, každý z nás je vlastníkem telefonu nebo počítače, tak se navzájem odcizujeme.

     Babička mi vyprávěla, že když byla malá, žila na vesnici. Nikdo nikam nespěchal, nikdo se nikam nehnal. Všichni byli věřící a rodiny drželi pohromadě.

    A co dělat ve volných chvílích? Povídat. Povídali si navzájem pohádky, příběhy, byli prostě pospolu a byli si blíž. My dnes máme všechno pro to, abysme si byli blíž, než naši předci. Ale ouvej, není tomu tak.

     Rozmrzelý teeneger příjde domů, odpoví sotva na půl pusy a jde k počítači, kde si celé hodiny povídá s kamarády přes icq. Jenže tohle není opravdový život. Ten čeká venku, mezi lidmi, mezi opravdovými lidmi z masa a kostí.