První večer v práci byl pátek a tudíž hodně hostů... Bar sice oficiálně končil už ve tři, ale pokud byli lidi, byl klidně otevřený až do osmi - to mi ale nevadilo.

    Spíš mi vadilo to, jak se k nám hosti chovali. Takové letmé doteky, jen jako náhodou... Když jsem se výrazněji ohradila, dostala jsem neuvěřitelně seřváno od šéfa - jak si to vlastně představuju, vždyť mi se vlastně nic nestalo...

   První večer přišlo také docela rozčarování. Ano - pracovaly jsme s holkama za barem. Ale podstatnou část naší výplaty tvořili tzv. drinky. To znamená, že jsme se musely nechávat pozvat od hostů na drinky. A z každého takového drinku šly peníze pro mě.

    To se mi vůbec nelíbilo a ptala jsem se Anety, co to má znamenat. Vždyť o tomhle nebyla ze začátku vůbec řeč. Aneta mi odpověděla něco ve smyslu, vždyť to není tak hrozný - je to docela zábava, ne? Nechávat se pozvat od chlapů na drinky...

   Jenže bylo tu pár detailů, které se mi opravdu nelíbily. Tak za prvé - nebudu se vnucovat chlapům - nebudu mít peníze. Za druhé - hosti toho baru byli bez vyjímky chlapi na čtyřicet let. Za třetí - skoro žádný neuměl anglicky - a jak si s nima má člověk asi povídat? Podle Anety je to jednoduché - nechte na sebe holky trošku šáhnout....